Scarlett Taylorová si je až příliš vědoma toho, že ostatní ve Vallantine ji považují za stejně dramatickou jako literární postavu, po které byla pojmenována. Ano, někdy je možná trochu výstřední, ale život v malém jižanském městečku je příliš krátký a příliš zatuchlý na to, aby nepřidal více tepla v Georgii, když to chvíle vyžaduje. Její nejlepší přátelé ji však znají. Tvořili nerozlučnou trojici od dětství, kdy je místní obyvatelé trefně nazvali „Knižní krásky“. Jejich plány na rekonstrukci historické knihovny a přeměnu části na knihkupectví jsou v plném proudu, čímž si splnili svůj sen. Navíc její podnik na pořádání akcí, který miluje z jejího rozlehlého plantážního domu, prosperuje. Tak proč se v poslední době cítila tak osamělá a nespokojená? A proč, proboha, najednou měla chlípné myšlenky o jistém laskavém, děsném, příliš hezkém-pro-svém-dobrém chlapovi, který celý její život nic nedělal, ale nechal ji svázat?

Rodina Adena Abnera pracovala pro Taylorovy po tři generace. S požehnáním a podporou Scarlett tento cyklus hrdě prolomil tím, že založil vlastní úspěšnou společnost na bývalé části jejich majetku. Nikdy však skutečně neodstranil stigma být její najatou výpomocí, ani nebyl schopen definovat jejich vztah. Někdy přátelé, často kamarádi a vždy koketující, tlak mezi nimi neustále uvízl v jeho tlamě a zmátl ho. Nebo ho zapnul. A teď ta správná bolest v jeho kůži překonala pouhé hraní si s ním tím, že ji mrskala krásnou jako obrázkové řasy a přímo do... No, nevěděl. Protiklady se mohou přitahovat, ale to neznamená, že by se měly. Její lidé ho nesmírně nemají rádi, má jí co nabídnout a zdá se, že všichni ve Vallantine nad situací zvedají obočí. Celá věc má napsanou katastrofu. Přesto před ním stále visí „co kdyby“.